Krkonošský setrvák (KRVÁK TÝM): Beskydská sedmička aneb jak si s námi Radegast vyleštil rohy.

„Tohle musíš zažít“

Legendární věta, před kterou se nedá utéct. Je to výzva. Něco, co jsem ještě nešel. Beskydskou sedmičku. Vloni si ji Dejf dal s Luckou. Bude to těžké, ale jsme ultra (magoři) a když to pořádně bolí, pak to teprve má ty správný grády.

1.1.2017 v 00:00 se spouští registrace. Jen tak ze srandy zkouším stránky B7 ještě 10 minut před půlnocí. Viditelně takový nápad mělo dalších 3000 lidí.... Server je beznadějně zasekaný. Trošku ztrácím nervy, když po 20 minutách stále ještě nejsem zaregistrovaný. Povolil až v 00:46. Je to tam!!! Není nad to, mít nerva hned první hodinu Nového roku. A teď už jen trénovat. Jasně že trénovat….

-30 dnů to go: To poladím. To půjde, času dost.

-5 dnů to go: no tak nepoladil, to zase bude bolet…..

-1 den to go: výbava nakupena. Twl mám toho nějak málo, ještě pár krámů přihodím. Narvat všechno do tašky. Za hodinu jsem vše vykydal, přerovnal a znovu nacpal do tašky. Stejně mi bude něco chybět.

Odjezd

"Slovo nejde, neexistuje..." Uaaaaaaaaa, kdo to do toho rádia pustil... Lenka, provokatérka . Ostatně mi slíbila, že mi to pustí. To zase bude noc s vadnou deskou v hlavě. No jsme na cestě. Vypadá to, že Krakonoš posílá po nás vzduchem nějakou poštu Radegastovi. Nad námi je neustále mrak ze kterého téměř vytrvale prší.

Proč musíme jezdit všude na poslední chvíli? Fofrem odprezentovat, ubytovat se, převléknout a přesunout na start. Vlak jede na nás moc brzy. Původní plán byl jet vlakem na start bere za své, ale máme v autě support - Standu, takže se na start necháváme odvézt autem.

Balíme

Připravení na nepřipravitelné

Pořád dokola sleduji meteoradar a pořád dokola se všichni konejšíme, že bude krásná noc. Déšť se nám určitě vyhne a ta trocha rozmočené hlíny nám přece vadit nemůže. Jsme zvyklí z Krkonoš, tam je taky bláto. Jenže u nás je červenice a v Beskydech je „něco jako“ jíl. Kluzký jíl (jaký jiný

). A smíchejte si jíl s jehličím a loňským listím. A všude placaté, volně poházené kameny.... O zábavu bude postaráno na celou noc.

Bude nebo nebude pršet?

Třinec - 10 minut do startu, 0.km

Vylézáme z auta, popadneme hůlky, bágly a hurá do koridoru. Hymnu jsme slyšeli a je tu START. Důležité je se nenechat popíchat hůlkami. Někteří jsou fakt na ránu. V té mase lidí se divím, že jsem celý a ne jako cedník.

Stoupání na Velký Javorový je v pohodě, systém vyber si svou cestu a hybaj nahoru. Seběh na první checkpoint Řeka. Když jsem viděl, co je přede mnou, docela jsem se zděsil. Ale co jsem čekal při 3.256 registrovaných běžců. Lidi našlapaní na první občerstvovačce a lajna lidí jedinou cestičkou sjezdovkou nahoru. Kdyby to co dva kroky nestálo, pak by to odsýpalo hezky. Docela jsem obdivoval tu holčinu, co šla přede mnou. Na zádech poměrně velkou "krysu", na sobě nepromokavé pončo (vzor atombordel). Co dva kroky, to jí to uklouzlo. Vypadalo to, že má obuté barefootové botky, které se jí každým krokem doširoka otevíraly. Hůlkama mi mávala před nosem, ale nakonec bez úrazu.

Stoupání na Ropici příjemně uteklo, jen jsem si neuvědomil, že tento úsek trasy je obousměrný. Žádné velké předcházení, a když, tak koukat nahoru kolik mám na to času a kolik kvaltů musím podřadit, abych to stihnul. Cestou dolů vyhlížíme holky a potkáváme je asi 500 m pod vrcholem. Romana s Petrem o kousek níž.

Seběh do Moravky byl rychlý a nebýt jednoho zastavení, kde se sbíhalo z červené a nikdo z té skupiny cca 100 lidi kolem nás nevěděl, jestli jsme správně, pak by to bylo plynulé. Nakonec nám to dva borci, kteří kolem nás proklusali potvrdili, že jsme správně. Po žluté až dolů pravili borci. Co pak nastalo, když se ta skupina dala do pohybu. Ze všech stran předbíhačka. Nikdo nikomu nic nedal zadarmo :-).

Křižovatka pod Travným - 26. km

Jsme tu včas, nahoru to stíháme s přehledem. Nehlásíme se na LONG, aby jsme pak obcházeli nějaký kopeček. Co pak nastalo, to bylo docela peklo. Cesta rozoraná jako od stáda divočáků. Dolů by to frčelo jako po sněhu. Není na výběr, sáňky a mula jsou zakázané dopravní prostředky. Kloužeme dolů po svých a doufáme, že to dobře dopadne. Dopadlo to dobře, jen Dejf zlomil rukojeť u hůlky. Naštěstí dobře - byla použitelná, ale bez rukavičky. Do lesa je nezahodil, docvakl to s nimi až do cíle. Ostatně na to, že ještě pořád pršelo až chcalo, tak se nám od nohou prášilo. Vrstva starého listí podržela vodu na povrchu a pod ní bylo totálně sucho. Prach a písek se sypaly do bot. Prima kombinace s blátem a vodou. Nefňukat a makat. Pod Travným se opět setkáváme s „SHORTem“. Trošku se nám to zahustilo a už to tak dobře neplyne. Pořád stojka, předbíhat se dá blbě. Trošku jsem neustál jedno bahenní pole a stelu si přímo doprostřed bahniska. Celou půlku těla mám obalenou bahnem. To by mi nevadilo, kdybych měl aspoň ruku čistou. Voda nikde. No jsem v lese, je tu vysoká tráva, tak se do ní utřu. Kdybych tušil, co se pak nastane, raději bych byl i dál jako prase. V trávě byly ostružiny.... Takže když jsem se neodřel o šutry, tak teď ze mě už krev crčí. Super. Kašlu na to, uvidíme dole.

Pokračujeme na další CP v Krásné a pak hybaj nahoru na Lysou horu. Lysá u mě byla ve znamení spací krize. V podstatě celou první část jsem usínal za chůze. Motal jsem se a zakopával si o nohy, šutry a hůlky. Dejf si držel své tempo a už dole mě začal natahovat, až mi zmizel v mlze. Ve finále to moc nebylo, ale viditelnost byla asi na 50 m a tak trochu jsem byl ve stresu. Jestli bude na Lysé moc brzy, tak tam v tom větru pěkně prochladne. Pak se kolem Malchoru na kousek položila cesta a povedlo se mi ho pod posledním stoupáním doběhnout. To se ukázalo jako dobrý nápad. Trochu jsem se zahřál, Dejva s radostí doběhnul a zbytek Lysé jsme už dali spolu.
Převléknout se už na vrcholu? V tom větru ne. Nahoře je jen otevřený stánek s občerstvením. Závětří v podstatě neexistuje. Mám rád vrcholy hor, ale tady je nulový rozhled a ani nevím, kde je vysílač. Tak příště. Až doma na netu jsem viděl, jak vlastně Lysá hora ve skutečnosti vypadá. A možná, že to bylo lepší. Kopce a vrcholky byly schovány v milosrdné mlze.

Ostravice - 47.km

Půlka trasy je za námi. Teplá polévka fakt bodla. Pořádně si nacpat žaludky, aby to ještě chvilku frčelo. No nejlépe až do cíle. Dejvovi se moc převléknout nechtělo, já byl rozhodnutý se tak jako tak převléknu do suchého a přihodím ještě jednu vrstvu. Nepromok sice neproteče, ale také nezahřeje. Na odchodu z Ostravice potkáváme Standu. Doplnil jsem zásoby přesnídávek a poslal tam kus čokošky. Na hlavu kulíška, na ruce rukavičky a drkotajíce zubama se vydáváme na tolik opěvovaný Smrk. Žvaníme o všem možném a pořád to jde. I když místy to je pro kamzíky, ale pořád to jde. Dejf mě varuje, že vršek bude ještě horší. Nějak si to s loňskem popletl a horší terén, než ta spodní část, nepřišel. Jsme na Smrku. Píp + píp a už to valíme dolů.

Ostravice - půlka je za námi

Čeládná 61.km = samý úsměv

Vítáme vás v Čeládné. Až později jsem se dozvěděl, že to byl asi sám pan starosta. Tatranky do mě padají jedna za druhou, paní ani nestačí krájet. Dobouchnu se melounem a už to rozbíháme dál. Klesání bylo krátké a už stoupáme na Čertův mlýn. Kousek před ním sedí na šutru zabalená holčina v termofóliích a u ní stojí mladík a telefonuje. Podle toho, co jsem zaslechl, jí asi "došlo" natvrdo. Ale asi fakt natvrdo. O pár metrů dál proti nám spěchá chlápek v civilu ( = nemá číslo). Snad ji v pořádku dostali dolů.

Čeládná

Čeládná, foto FB Beskydská sedmička

Tanečnice

Tanečnice, foto: Svět běhu

Pustevny - 72.km

Další polévka. A salám. A rohlíky. A škvarková pomazánka. A kofola. Jestli to v sobě udržím, tak snad mi až do cíle nedojde. Klesáme systémem cestou, necestou na Ráztoku. Pípnout CP. Zbývá vystoupat na předposlední kopec. Tím je sám Radhošť. Dole počítáme s výstupem tak 50 - 55 minut. Dáváme to za luxusních 41 minut. Nahoru to utíká (časově) rychle. Vlastně ani nevím, kdy a kde přestalo pršet. Možná někde mezi Smrkem a Čertovým mlýnem. Na Radhošti už byla jen mlha. Dolů to Dejf rozběhnul, jako by mu hořela koudel za zadkem. Začínáme navlékat jeden korálek za druhým. Občas se nás někdo snaží uviset, ale Dejf je králem seběhů a posledních 20 kilometrů. No je to s námi těžké. Já už jsem rozbitý až běda. Přestávají mi fungovat nohy, na chodidlech mi začínají povrzávat puchýře, ale pořád je to ještě únosné. Přeci jen 16 hodin v promáchaných botách musí být někde znát.
5 km seběhu na Pindulu, rychle napít a pak poslední stoupání na Velký Javorník.

Pindula, foto FB Beskydská sedmička

Prý krátký kopeček. Jedu na setrvák. Na krkonošský setrvák. Nohy už se mnou nemluví a kdyby mohly, tak mě nakopou.. Spát se mi nechce, energeticky jsem na tom ještě slušně. Moje paličatá hlava a hlavně Dejf ze mě ždímají poslední zbytky ještě funkčních svalů. Dalších několik korálků a ani jeden si nenavlékl nás. Jupí, poslední seběh do "Frenu".

Poslední seběh z Velkého Javorníku, foto: Svět běhu

Ten tedy bolel, ale vidina cíle to rve nadoraz. Hlava poroučí a tělo se poddává. Točíme se trailíkem dolů. Poslední korálek jsme si navlékli asi 50 metrů před cílem. Buldoci dorazili.

Jsme v cíli. Čekají nás poslední schody na pomyslnou K2. Nechat se dekorovat finisherskou medailí. Je krásné dostat medaili od usměvavé paní. Podání ruky, zařvat si na vrcholku a obejmout parťáka. Dokázali jsme to!!! V počasí, které se nám celou dobu, co běháme ultra vyhýbalo. Schody dolů a nezbytná fotobedna.

Fotobedna

Mám ho! Dostal jsem ho. Dal jsem Beskydskou sedmičku!!! Pásek na ruku. Není to nic, jen kus gumy. Ale pro mě znamená moc. 18:40 (RUdNík - tRUtNov bulldogs). Čas, který v tom počasí není špatný.

B7 je naše!!!

Mám výborného parťáka.

U něj neplatí, že když už nemůžeš, tak můžeš ještě 3x. U něj platí, že když už se sotva plazíš, tak se rozeběhni. A za to, Ti Dejve děkuji!!!

Krkonošský setrvák alias KRVÁK tým

Motto závodu je „95 km, které Ti změní život“. Je to pravda. Dojem 5.0. Počasí netřeba komentovat. Kdo tam byl, pochopí. Kdo nebyl, prohloupil. "Úmrtnost" v závodu byla vyšší než 50%. Poprvé Radegast splnil přání pana ředitele - když extrémní závod, tak se vším všudy. Masovka, které nemám rád. Ale výborně zorganizovaná masovka. Bavilo mě to, líbilo se mi to.

A ostatní z party? 6 ze 6 v cíli, 100% úspěšnost výpravy.

Lenka s Luckou (tRUtNovský princezny) stihly Travný těsně v limitu a do cíle dorazily za 22:55. Mají celý Long.