středa 10. října 2018

Stovka Podkrkonoším 2018


 „Vstávej! Nechrápej! Otevírám oči a přede mnou stojí smějící se Martin Vlasák. Sedím na židli v Hotelu Pod Zvičinou a mám asi 20 minut do startu. Jsme unavený a chce se mi fakt dost spát. Sedám si tedy k Martinovi, který je tu dnes jako dobrovolník u registrace. Chvilku kecáme o všem možném. Od rána mám nervy v kýblu a těch pár slov mi lepší náladu. Mám trošku obavy, co to se mnou udělá. Od neděle mi bylo fakt blbě. Sypal jsem do sebe vše možné, abych už konečně letos mohl startovat. Loni jsem byl přihlášený, ale s antibiotiky se moc běhat nedá.  A každý předchozí rok jsem to odkládal. Příští rok, příští rok…  Bál jsem se počasí. Bál jsem se noční zimy. Bál jsem se ….. Vlastně nevím čeho jsem se bál? Není to nic, co bych neznal. Vždyť i v létě je na horách zima, tak jaký je rozdíl mezi červnem a říjnem?


Předstartovní brífink

  Start je kousek pod hotelem. Tomáš Zaplatílek odpočítává posledních deset vteřin a jde se na to. Chrti vyrazili dopředu a my ostatní si jdeme každý to své. Jsme pod sjezdovkou na Zvičinu… A sakra… Nahoře ten kopec je přece placatý. Tak kde se tu vzal ten krpál??? Tak hrrr na něj. Nahoře nás čeká první kontrola i s malou svačinkou. Prdnu tam rychlou kolu a valím dál směr Kal a Pecka.  Na Pecce je druhá, živá kontrola a občerstvovačka přímo na nádvoří hradu. To je zatím nejstylovější občerstvovačka, co jsem kdy zažil. Cestu na nádvoří lemují svíčky, na hradě hraje středověká hudba, hoří tu oheň a stůl s jídlem a pitím je udělaný jako středověká hostina. Zkrátka paráda.



Hrad Pecka
       
 Z Pecky cesta pokračuje kolem koupaliště a přes lesy dále směr Mostek. Vlastně celou trasu závodu  znám. Buď jsem jí po částech běžel nebo jí kdysi brázdil na kole. A tady směr Zvičina to mám rád. Prima houpáky nahoru dolů. Sem tam písek, borovice. Tady mi docvaklo, že místní vesnice Borovnice a Borovnička asi mají původ v právě těch borovicích… Říkejte mi blesku 😉.
 Přes Zadní Mostek pokračujeme dál na vrch Bradlo. Sem si občas zaběhnu od nás z Rudníku. Od baráku to mám nějakých 10 km, ale ten kopec… Ten prověří nahoru i dolů. V noci jsem tu ještě nebyl a trampové tu také nejsou. By se asi divili, kolik nadšenců dálkových běhů by jim šlapalo za hlavami. Nové Zámky, Hostinné. Sakra tady už je řádná zima. Ostatně jako v každé díře (díra = údolí). Kolem Labe táhne pořádný chlad. S oblečením jsem to lehce prokaučoval. Vzal jsem si do batohu jen vestičku a přes propocené návleky na rukou docela dost prochladám. Tahám tedy rukavice a i zmíněnou vestičku a za chvilku je mi dobře. Tedy dokud se hýbu.


Hostinné

 V Hostinném na náměstí nás čeká další jídlo. Trošku tu profukuje větřík od východu. A jak je obecně známo, z východu nepřišlo nikdy nic dobrého ;-). Za chvíli se klepu jak krysařík ve stresu. Hostinné nechávám rychle za sebou a po modré, která nás táhne až do Trutnova pokračuji dál. Tady nad Rudníkem to začalo. Je půl třetí a já opět padám do spánkové krize. Tady, 2,5 km od mojí teplé postele… To snad není možné. A ještě navíc to začíná trochu drhnout. Ta rýmička z kraje týdne mi tedy dala zabrat… Tak co? Domů nebo dál? No dál. Domů je zbytečně daleko!!! ;-)  Do Trutnova je to kousek a tam se uvidí. Vlčice jen těsně mineme, nahoru na Hrádeček a na Břečtejn pro další voskovku. Maluji do itineráře křížek a hurá do Pekla. Reflexní čtverečky a mlíko nás vede bezpečně dál. Peklo – Trutnov. Jo znám to tu, ale obráceně. Vlastně tudy běhám různými variantami z práce domů. A v Pekle je pekelná zima. Fouká čerstvý větřík a když jen půjdu, tak prochladnu ještě víc. Běžím po silnici až k hospodě v Pekle. Dál už se cesta stáčí zpět do terénu, rozoraného od motorek. Skvělé. Trutnov. Rychle se dostáváme přes město k Mates sportu na polévku. Aj, pohanková… Od svého vegetariánského období vím, že pohanka mi zrovna dobře nedělá…  Ale jak praví klasik – hlad je nejlepší kuchař, tak jí pokorně zdlábnu. Doplním vodu a vybíhám na další etapu. 


Mates - jídelna

 Uááá, tady je zzzzimmmmáááá. Teploměr ukazuje něco okolo 5°, ale mě je zima, jako by bylo pod nulou. Vítr dělá své… Za nemocnicí se cesta zvedá a já trochu rozmrzám. Přes Bojiště na Starý Rokytník a pak nahoru ke kostelu na další kontrolu U kříže. Konečně svítá, ale sluníčko jen barví mraky ale samotné zůstává schované. Ještě dlouho bude trvat, než nás prohřeje.


Svítání nad Starým Rokytníkem

 Bohuslavice, Čížkovy kameny. Po Trutnov Trails na Markoušovice okolo Josefa II. na Jestřebí boudu.  Na Jestřebí boudě je nejlepší místní osazenstvo přilepené k výčepu. Jsou veselí (propařená noc?) a komunikativní. Ale na nás ta jejich radost nějak nepůsobí. My nevyspalí, za polovinou trasy jejich vtípky nějak nechápeme. A zase zpět do větru. Už je trochu tepleji. Na rozhledně Žaltman je kontrola (po Olafovsku) nahoře. Nic moc pro akrofobiky.


Jestřebí bouda

Rozhledna Žaltman


 Před námi jsou dva prudké, a navíc asfaltové seběhy. První je do Malých Svatoňovic a druhý do Úpice na cca 6 kilometrech. Nic moc na stehna, ale pořád lepší tady než na devadesátém kilometru. V Úpici je kontrola přímo na náměstí. Jedinečná příležitost, jak do sebe nacpat nějakou energii, protože teď nás čeká 2x20 km bez možnosti doplnit jídlo nebo pití. Shodujeme se s Jirkou Větvičkou, že Tomáš má fakt vychytané občervstovačky. Je znát, že to je závodník a každý si zde našel to, co má rád.


Náměstí Úpice

Sváča

 Těch prvních 20 km Úpice – Maršov – Proruby – Kohoutov – Kuks je zoufale pomalých. Zbytečně šetřím síly na posledních 20 km. I když… Ta cesta, kde loni byly velké polomy je hardcore makadam. Aspoň jsem poučen na příští rok a budu vědět. V Kuksu dostávám bramboračku a mají tady štrůdl. Jirka chválí, že je fakt super. A fakt nekecal – domácí listové těsto jako od babičky. Dobrota!!! Sluníčko se probudilo a ač fouká, konečně je ideální běžecká teplota.


Bojuj!!!


Jestřebí hory

 Na poslední etapu opět vybíháme čtyři, co se držíme kolem sebe od Trutnova. Jmenovitě Jirka Větvička, Honza Schier, já a Miloš Pytlík. S posledně jmenovaným jdeme spolu od Trutnova. Moc toho nenamluvíme, jen občas něco prohodíme. Na Kuksu jsou Svatohubertské slavnosti. Čekal jsem davy lidí, ale jde to. Rozbíhám to ke stanovickému mostu. Kluci se chytají a běží také. Od mostu se cesta zvedá k Braunovu betlému. Je to těžké stoupání, ale tím, že je jedno z posledních se kousnu a šlapu, co mi nohy dovolí. Únavaje už cítit, ale pořád to ještě jde. Rozhodně se necítím hůř než někde okolo Trutnova. Dolů na Žirečskou podstráň si seběh užívám. Pak už nás čekají jen houpavé roviny. Nad královédvorským nádražím se přes nás převalí jedna holčina a už dopředu avízuje, ať se nelekáme, že jde jen krátkou. Vzájemně si zafandíme a je fuč…


Kuks


Braunův betlém

  A je tu první kufr dne. Sekl jsem se a jdu cestou mimo značení. Zkrátka tudy jsem zvyklý běhat, tak tam běžím. Chjo. Jediné řešení, je vylézt zpět na naši trasu nějakých 20 výškových metrů na zhruba dvou stech metrech délky...  O kousek dál je moje oblíbené místo na trati - Čertovy hrady. Jsou to sice jen poházené šutry, ale cesta je tu hezky členitá. A koho já tu nepotkám. Proti nám běží Evička Pončová! Prohodíme pár slov, uděláme rychlou fotku a mažeme každý svým směrem.


S Evičkou


 Do cíle nám zbývá posledních 8 km. Pořád sleduji čas a rád bych to stihl pod 18 hodin. Vím, že se nám do cesty postaví ještě jeden kopeček na Skrýše a ten také po těch kilometrech v nohách nikomu moc chutnat nebude. Mezihoří a za 2 km předposlední kontrola Perná - U Kříže. Zatím mám čas 17:51.



Perná - U Kříže

 Pouštím to nadoraz dolů na poslední kontrolu na Březině a odtud už je to poslední kilometr do cíle. 17:58. Nestíhám. Je mi to v tu chvíli líto. Ale pak si říkám, že to je úplně fuk. Je to můj druhý nejdelší závod od té doby, co běhám ultra, tak proč si lámat hlavu s pár minutami navíc. Poslední kopeček k hotelu je opravdu výživný. Ale doběhnuvší a čekající na další závodníky tleskají a povzbuzují. Cíl!!! Kontroly mám všechny vyjma tajné. Ptám se Tomáše Zaplatílka - byla nebyla? Nebyla... Uf!!! Trošku jsem se bál, jestli jsem jí neprošvihl právě v místě toho krátkého bloudění. Je to dobrý. Můj čas tedy platí a je to 18:03. Beru 28. místo celkově a 20. v kategorii.


Hotel Pod Zvičinou

 Chtěl bych poděkovat hlavně Tomášovi Zaplatílkovi a jeho týmu za nádherný závod. Jsem rád, že Stovka Podkrkonoším (byť pod taktovkou jiných) bude žít dál!!! Výborné občerstvovačky, na nich příjemní a usměvaví lidé ochotní jakkoliv pomoci. Víc si ani unavený závodník nemůže přát.


 Dále děkuji všem, kteří mě cestou povzbuzovali a fandili na dálku. Zvláštní poděkování však patří volební komisi, která seděla v ZŠ Rudník za všechny ty palce nahoru!!! Dámy děkuji!!!



Spokojený? Jasně že ano!!!



Žádné komentáře:

Okomentovat